Ohlédnutí za létem

Především letošní srpen měl astronomicky opravdu co nabídnout. Zlatým hřebem (alespoň prozatím, neboť vesmír je schopen nás překvapit) bylo dozajista částečné zatmění Slunce, které v čechách dosáhlo úctyhodných 86%.

Hned následující noc patřila padajícím hvězdám, tedy meteorickému roji Perseid, které letos po delší době nebyly rušeny svitem Měsíce a navíc, díky jasné noci, stály skutečna za to.

Ani konec srpna nezklamal a dopřál nám částečně zatmění Měsíce. Tentokrát trochu zklamalo počasí, ale přesto část úkazu jsme měli možnost zahlédnout.

Navíc byl červenec i srpen bohatý na novy a supernovy. A přinesl i zjasnění jedné komety (tu se mi bohužel nepodařilo vyfotit a tak Vám ji nenabídnu).

Vezměme to tedy hezky od začátku. A nebo od toho nejzajímavějšího.

Částečné zatmění Slunce

Kdo mohl a o astronomii se zajímá odjel na 12.srpna do Španělska, kde se mu místo částečného, nabídl pohled na úplné zatmění Slunce. A to je něco úplně jiného. Také já jsem měl v plánu to takto udělat, nicméně zdraví má přednost a tak jsem si vychutnal společně s Vámi alespoň to částečné.

Měsíc začal ukusovat Slunce kolem půl osmé večer, aby ho nejvíce zakryl asi dvanáct minut po osmé. Slunce tento den zapadlo již okolo půl deváté a tak jsme i ani celý průběh nemohli vychutnat. I to co nám vesmír připravil bylo báječné.

Částečné zatmění Měsíce

Téměř na konci měsíce i prázdnin, tedy v pátek 28. srpna nad ránem, jsme si všichni zážitků chtiví astronomové museli přivstat. Nejinak to bylo u mě a budíček ve 3 hodiny ráno příjemný nebyl. Už chvíli poté jsme se ale přesunuli na pozorovací stanoviště a těšili se z krásně svítícího měsíčního úplňku.

Polostínová fázetou dobou již probíhala, ale okem to vlastně ani nepostřehnete. Zato kolem půl páté se už viditelně něco dělo. Náš Měsíc se dostal do místa, kam vrhá stín naše planeta Země. Je to vlastně takový obrovský kužel stínu. Ve vzdálenosti Měsíce má průměr asi tři měsíční úplňky, tedy zhruba 1,5°.

Maximum mělo nastat v 6:12 SELČ, to ale již byl Měsíc nejen za mraky, ale i pod obzorem, zapadal totiž kolem šesté hodiny ranní. Krátce nato, asi v 6:18 vyšlo Slunce.

Novy a supernovy

Nova, tedy nová hvězda vlastně není nová hvězda. Pojmenování vzniklo v době, kdy se věřilo, že sféra stálic je neměnná, tedy, že zde nic nevzniká ani nezaniká. Přesto se jednou za čas nová hvězda, která na daném místě nebyla, objevila. A byl to tehdy docela poprask. Navíc se nova objevila a poté zase začala snižovat svou jasnost až lidem zmizela z dohledu.

Podobně to bylo v minulosti i se supernovami. Ještě jasnějšími a zářivějšími novými hvězdami. Ona kdyby nějaká supernova nyní vybuchla v naší Galaxii, také by to byla pecka! Jenže ty dvě kterých si za chvíli povíme pochází z jiných galaxií. A přesto na nějaký čas zazáří jasněji než samotná galerie.

SN 2026sqf

Tato supernova byla objevena 8. července americkým amatérským astronomem Patrickem Wigginsem, prostřednictvím elektronického dalekohledu firmy Unistellar (mimochodem jeden také vlastním je to úžasný přístroj).

Jak sem již napsal, supernova neexplodovala v naší Galaxii ale v galaxii NGC 3310, vzdálené od nás asi 43 milionů světelných let. Přesto byla bez problému viditelná i menšími dalekohledy.

SN 2026yly

Skoro přesně po měsíci, 9. srpna byla objevena další supernova, tentokrát v galaxii NGC 2748, kterou od nás dělí asi 61 milionů světelných let. NGC 2748 je celkem podobná té naší Galaxii, jen je asi o třetinu menší, na průměr má zhruba 66 tisíc světelných let. Galaxii na obloze nalezneme v souhvězdí Žirafy.

Nova V488 Sagitta

To Sagiita je označení souhvězdí a jedná se o souhvězdí Šípu, ležícím v Letním trojúhelníku.Nova byla objevena 25. srpna a jasnost v době objevu byla asi 7. magnituda (jen rychlé vysvětlení, magnituda je zdánlivá jasnost, čím větší číslo tím méně jasný objekt, okem vidíme tak 6. magnitudu, Slunce má -23 mag). Takže okem vidět nebyla, ale již malým triedrem ano, takže se jedná o docela jasnou novu.

A co se vlastně ve vesmíru stalo? Nova je součástí dvojhvězdného systému a jedná se o těsnou dvojhvězdu složenou z bílého trpaslíka a chladného souputníka. Bílý trpaslík hromadí (krade) hmotu svému průvodci. To však nejde do nekonečna, existuje přesně daná mez a pokud ji hvězda překročí vede to k termonukleární explozi.

Kometa 10P/Tempel 2

Periodická kometa, která v první polovině prázdnin byla na svém výsluní a byla dobře pozorovatelná. Měl bych tu správně uvést překvapení letošního léta a to kometu 220P/McNaught, která v průběhu srpna nečekaně zjasnila (prodělala tzv. outburst). Zjasnila tak ze 14. magnitudy na 7. a stala se tak snadným cílem i pro malé dalekohledy. V současné době má asi 9. magnitudu a nejlépe je vidět na ranní obloze před svítáním.

Co nás čeká?

O tom co víme, tak to nebudou žádné velké „pecky“, nebo jak my s oblibou říkáme „vypalovačky“, ale podzimní obloha s sebou nese spoustu krásných objektů. Díky výrazně delším a stále teplým nocím je dobré si vychutnat „deepsky“ objekty letní i podzimní oblohy.

Galaxie v Andromedě, viditelná i pouhým okem jako rozmazaná hvězda. Planety, především pak Saturn a spousta dalších tajemství vesmíru.

Na závěr připomenu, že i vy se můžete stát součástí našeho příběhu. Příběhu plném hvězd, galaxií, mlhovin i planet. Stačí když k Vám přijedeme a vše Vám ukážeme (samozřejmě za příznivého počasí). A abychom přijeli, stačí opravdu málo. Objednejte si nás! Objednejte si Mobilní hvězdárnu.