Stejně jako té denní obloze dominuje Slunce, tak u té noční je to jednoznačně Měsíc. Někteří astronomové ho nemají moc rádi. A nedivím se jim. Svit Měsíce totiž dokáže z oblohy „vymazat“ spoustu velmi slabých (a většinou i velmi vzdálených) objektů, jako jsou galaxie, mlhoviny a podobně. Proto také v době úplňku není moc vhodné tyto objekty na obloze hledat ani amatérskými dalekohledy.
Nicméně Měsíc sám o sobě je naprosto úžasné těleso. Je poměrně velký a je poměrně velmi blízko k Zemi. Pouhou světelnou sekundu a kousek. Tedy v průměru asi 380 000 km. To je vskutku za humny.
V dalekohledu Vám tak můžeme nabídnout opravdu nádhernou podívanou. Samozřejmě pokud je v tu dobu Měsíc pozorovatelný.
A když nebude Měsíc, mohou být planety. Jupiter a Saturn, dvě největší planety Sluneční soustavy, jsou vděčným objektem skoro v každém dalekohledu. U ostatních planet je to trochu složitější. Uran a Neptun, jsou sice také velké planety, ale jsou již dost daleko od Země a tedy uvidíte jen namodralou malou tečku. U Marsu záleží zda je v opozici (tedy poblíž Země), nebo ne. Kolem opozice můžeme na kotoučku spatřit i několik podrobností a třeba i polární čepičku. Venuše, planeta stále zahalená do hustých vrstev atmosféry. V dalekohledu je zajímavá především tím, že může být vidět od úzkého srpečku až po skoro „kuličku“. Podobně jako Měsíc. To samé platí i o Merkuru. Ten je však po většinu roku zahalen slunečním světlem, neboť se od Slunce na obloze příliš úhlově nevzdaluje.
A co když dojdou i planety? Nebojte. Na obloze je spousta dvojhvězd, tedy hvězdných párů, kroužících kolem sebe. A věřte, že některé dvojice jsou na pohled moc pěkné. Určitě se najde i nějaká otevřená či kulová hvězdokupa a když budou dobré podmínky určitě i vzdálená galaxie a nebo například mlhovina. Třeba ta planetární.
Zkrátka na obloze je stále co pozorovat a stále na co se dívat.