Vše začalo ještě dřív, než když jsem s tátou v zimě na konci roku 1985 šel pozorovat slavnou Halleyovu kometu, jejíž návrat nebyl příliš příhodný. Již si nepamatuji, zda jsem kometu skutečně spatřil, zůstala jen vzpomínka na pozorování za městem. I po letech se mi vybaví přesné místo pozorování a další vzpomínky na ten večer.
Krásný dárek jsem dostal asi o dva roky později. Byla jím má první astronomická kniha. Nevadilo ani, že celá kniha je slovensky. Když jsem něčemu nerozuměl pomohli rodiče. Ta kniha je dnes již překonaná, stejně jako stovky jiných, přesto všechno ji stále mám ve své knihovně a čas od času si v ní zalistuji.
Léta ubíhala, byl tu první pokus sestavit si dalekohled z brýlové čočky, mimochodem, ta přes jeden metr dlouhá novodurová roura mi ukázala neskutečný svět tam někde daleko za hranicí naší Země. Úplný poklad byl v devadesátých letech dalekohled, přesněji stavebnice dalekohledu Astro-cabinet 90. Byl celý plastový, včetně čoček. Jen šroubky byly ocelové. I tento přístroj znamenal bezpočet hodin pod noční ale i denní oblohou. Začal jsem s ním pozorovat Slunce, naštěstí projekcí, čas od času to odnesla některá černá plastová clonka, do níž se vypálil poněkud nevzhledný otvor a celý dalekohled nevábně voněl. Ačkoliv to byl poměrně malý přístroj, největší dalekohled měl průměr čočky 70 mm, v červenci 1997 jsem s ním viděl černé skvrny v atmosféře Jupiteru. Pozůstatek po dopadu komety Shoemaker-Levy 9. Pamatuji si jak mi všichni říkali, že v tak malém dalekohledu to nemůže být vidět. Může! Pravda, vidět to bylo bez sebemenšího detailu a hlavně z důvodu velkého kontrastu oněch skvrn, jinak bych skutečně neměl šanci. Stavebnici již nemám, krásné vzpomínky však zůstávají.
Přelom v pozorovací technice nastal zakoupením prvního „opravdového“ dalekohledu, jímž byl binokulární triedr HAMA 12×50. Ten, umístěný na stativ, přinesl další krásné zážitky z pozorování vesmíru. Myslím, že mým prvním cílem byla otevřená hvězdokupa Plejády (Kuřátka) v souhvězdí Býka. Byl to úchvatný pohled.
Opravdu pořádný hvězdářský dalekohled jsem si pořídil až v roce 2001. Byl jím Newtonův dalekohled 114/900 (opět) značky HAMA 🙂 na ekvatoriální montáži EQ2, bez pohonu a s plastovými okuláry, které když se vyměnily i za ty nejlevnější skleněné výrazně vylepšili kvalitu obrazu. Začala éra skutečného průzkumu planet, Měsíce, ale i deepsky.
V té době jsem také úspěšně dokončil astronomický kurz na Štefánikově hvězdárně v Praze a stal se jejím demonstrátorem. Tedy aby nedošlo k omylu, pomocným pracovníkem, který provází návštěvníky hvězdárny, obsluhuje dalekohled a vypráví o vesmíru.
Astronomii se věnuji stále. Vlastním dostatek vybavení a snad i vědomostí abych předával své nadšení z poznání „nekonečna“ mladším i starším a třeba někoho nadchnul pro úžasnou cestu poznání.
Neopouští mě ani nadšení pro astronomii a dnes jej rád předávám mladým nadšencům v astronomickém kroužku, který mám tu čest vést. Bohaté zkušenosti mám také z přednášek a seminářů ve školách, školkách, zájmových klubech, či třeba letních táborech, kam s technikou často jezdím.
A tak vznikly i tyto stránky, kde Vám nabízím zažít ten pocit pod skutečnou oblohou a podívat se dalekohledem do neuvěřitelných dálav vesmíru, nebo se dozvědět jak ve vesmíru fungují například hvězdy, proč jsou černé díry, kde vlastně žijeme a mnoho dalšího. Je jedno, zda jste jednotlivec, malá skupinka, školní třída, nebo třeba firma. Všichni jste vítání v první mobilní hvězdárně, která přijede za Vámi!